Malá, poměrně mladá osada spadající pod Mukařov se rozkládá východně od dalešické silnice, na někdejší jazykové (národnostní) hranici. Západně od silnice leží Klíčnov, naležící k Pulečnému.
  Název osada získala od jména někdejší formanské hospody "U tří filků"(U filků), jejíž budova se dodnes (neslouží jako hospoda) nachází na návrší vpravo u silnice do Dalešic.
  Na křižovatce silnic z Jablonce do Turnova a na Malou Skálu stojí starý rozcestník, který tu nechal postavit v první polovině 19. století tehdejší majitel maloskalského panství Franz Zacharias Romisch.
  Z různých míst osady se otevírají krásné pohledy na Ještěd, Kozákov, údolí Jizery, Podkrkonoší a za pěkného počasí na Krkonoše.

V hlubokém stinném údolí Želečského potoka, kterým stoupá silnice od Jizery do Mukařova, najdeme malou osadu.
Dnes zde žije trvale jenom několik obyvatel, většina domů slouží k rekreaci. V roce 1894 zde stálo 13 domů ve kterých žilo 113 obyvatel. A byly tu také mlýny.
Starší Patřičného mlýn byl vybudován po zbourání nerentabilního Habrova mlýna v Končinách v roce 1710. Jednalo se o mohutnou zděnou stavbu pod soutokem Želečského a Mukařovského potoka. Právě sem jezdili sedláci z širšího okolí mlít své obilí. Bohužel po desetiletích chátrání byla budova mlýna v roce 2007 demolována. Zůstalo mlýnské kolo (snad bude zachováno ) a vodní náhon. Druhý mlýn, resp. Havelkova brusírna byla později postavena o něco výše, proti proudu. I ona využívala vod jak Želečského, tak i Mukařovského potoka. Její poloha už nebyla tak výhodná jako "doleního mlýna" a z Okolnice (zatáčka silnice přes Želečský potok) byl vybudován delší náhon k vodní nádrži nad brusírnou (vodní náhon je dodnes znatelný, částí protéká dosud voda, nádrž je také zachována). Brusírna vyhořela v roce 1931. Údajně na "objednávku". Havelkovi si pak postavili novou brusírnu v Příšovicích. Na místě jsou dnes pouze rozvaliny. Nad Želečí se na levém břehu Želečského potoka nacházejí pod skalami pozůstatky nevelkého stavení, zde v lese bydlili bezzemci Nezdarovi.
V roce 1888 zapálil v Želeči Petr Hoření z Prosíčka domek, ve kterém bydlela jeho žena a čtyři lidé při tom uhořeli.
 Dolní částí osady procházela stará krkolomná cesta z Turnova přes Malou Skálu do Bzí a dále do Brodu. Nevedla jako dnešní silnice podél Jizery, ale na mnoha místech stoupala vysoko nad řeku, aby se posléze k jejímu břehu zase vrátila. Tak tomu bylo i v úseku z Líšného, kde kousek za obcí stoupá cesta lemovaná několika patníky od silnice lesem do stráně. Nejvyšší bod této cesty se nazývá PATŘIČKA, v tomto případě "Velká Patřička". V dalším pokračování cesta klesá do Želeče, překračuje potok a stoupá na nížší "Malou Patřičku" a z ní pokračuje do Splzova.
 Na "Velké Patřičce" můžeme posedět na lavičce, nebo z okraje skály sledovat zákrut Jizery u Splzova. K danému místu se váže také jeden příběh z dávné doby, kdy touto cestou jezdil na koni do farního kostela ve Bzí farář až z františkánského kláštera v Turnově. Při jednom z návratů ze Bzí se na tomto místě jeho kůň splašil, nebo snad jen klopýtl a už se oba řítili ze strmého srázu do Jizery. Pod skálou tehdy nevedla silnice a řeka dosahovala až pod skálu a proto se faráři nic nestalo. V turnovském klášteře byl potom dlouhá léta uchováván obraz s výjevem padajícího faráře i s koněm do Jizery.
 Další příběh je z konce 2. světové války, kdy při květnovém povstání českého lidu obsadili skálu čeští povstalci. Na silnici mezi Splzovem a odbočkou do Mukařova postavili zátaras a obrněnec, který u něho musel zastavit odstřelil pancéřovou pěstí Bohumil Brož z Mukařova. Podle Jizery tehdy už žádný Němec neprošel.
 V blízkosti osady najdeme ještě jednu vyhlídkovou skálu, dnes zapomenutou, která dříve nabízela skvostný pohled na Suché skály a na Jizeru u Líšného. Najdeme ji na úzkém skalním hřebeni mezi Želečí a Splzovem, nejlépe přístupnou od Huntířova přes louky Na rovni. Dnes je pohled značně omezen vzrostlými stromy.
 Pod skálou, v době kdy byla vybudována silnice po pravém břehu Jizery stávala panská hospoda "Pod skálou". Ta byla známá šífaři - kořalečníky, kteří zde utráceli své těžce vydělané peníze. (Šífaři - lamači pokrývačské břidlice, jejíž bohatá naleziště se nacházela především v okolí Bratříkova, Radčic, Jílového a Jirkova)

  Název lokality a později osady pochází z dob, kdy byl v Mukařově založen poplužní dvůr (1660) a severní pozemky dvora zde, na hranicích Svijanského panství končili. Později byla hranice panství přeměněna na hranici katastrální a později dokonce na hranici protektorátní. V době fungování mukařovského poplužního dvora nechal hrabě Albrecht Maxmilian Desfours v Končinách zřídit mlýn. Ten však byl kolem roku 1710 zrušen pro nedostatek vody.
 Les "V Končinách" - v roce 1825 zde byla postavena panská myslivna. Postupně sem byli dosazeni myslivci: roku 1825 Frant. Jäckel, roku 1839 Josef Hanzák a v roce 1850 Václav Čeněk z Wartenberka. Dřevěná myslivna vyhořela v roce 1880 a již nebyla obnovena. Lokalita je dnes nazývána "U fořtovny".
 Nedaleko odtud, na levém břehu Želečského potoka stával mlýn. Snad to byl ten původní z období poplužního dvora. Později byl znám jako mlýn Habrův. Dle pověsti byl mlýn známý především díky mlynářově pyšné ženě. Po její smrti začalo v mlýně strašit a když potom mlýn vyhořel a strašilo tu dál, již nebyl obnoven. Zachoval se dobře znatelný (suchý) vodní náhon. Lokalita zvána "U habrovnice" (U habrovny). Další mlýny, nevíme přesně kolik, stávaly níže po proudu, na soutoku Želečského potoka s Končinským lokalita zvána "V mlýništích" a možná také v Doleních Končinách, při cestě do Huntířova lokalita zvána "U lávky". Na pravém břehu Želečského potoka, pár desítek metrů nad cestou do Huntířova najdeme pozůstatky skokanského můstu, kde místní sportovci skákali ještě v 50-tých letech 20. století.

  Osada jižně nad Mukařovem, ke kterému patří, byla vysazena na pramenech potoka na severovýchodním svahu vrchu Vyniklova proti (naproti) "mateřské" vsi Mukařovu. Vedla tudy cesta z Malé Skály a Sněhova na Klíčnov a dále do Rychnova, stará cesta do Mukařova a dále přes Dalešice do Jablonce n.N. vedla nedaleko pod osadou (dráha).
 V roce 1608 zde žili 2 osadníci. Pro svou nepříznivou, stinnou polohu nenabyla osada nikdy na velikosti. Dodnes zde stojí 5 domů, šesté stavení blíže ke sněhovskému hřbitovu nese název "Hamburk". Nad silnicí ve směru na Filka vyrostla zahrádkářská kolonie, lokalita několika domů u odbočky silnice do Mukařova se jmenuje Ostrov (Na ostrově). U silnice stojí zastávka autobusové linky Turnov - Malá Skála - Jablonec n.N., naproti nejspodnějšímu stavení najdeme malou hasičskou nádrž.
 Od Mukařova je osada oddělena lesíkem Na hádce (Hádka), lokalita Vrcha, to jsou dnes již většinou druhotně zalesněné louky nad osadou.